Dnes opět v lubrice „Mimo sféru počítačů“, ale co naděláte. Dělal jsem totiž závěrečné zkoušky pro povolení zabíjet…pardon, na řidičský průkaz. Nervy jsem měl pomalu v pěkně děravém kýblu.

Tak pěkně od začátku. Byli jsme skupinka o šesti lidech – tři otrlí chalany a tři milé slečny. Nejdříve jsme se na městském úřadu pěkně načekali (přes hodinu a půl času, to je už slušná doba) a pak se zuřivě pustili do testů. Všichni je zmákli, já se musím pochlubit s krásnými sto procenty. Potom jsme se přesunuli k autoškole, kde nás (po další dlouhé pauze) čekaly dvě otázky technického charakteru. Z technické jsem měl obvzlášť strach, protože jsem se na ně připravoval den předem a moc znalostí se mi v hlavě nezachytilo. Naštěstí jsme je zase všichni zvládli, i když s odřenýma ušima. A je tu zlatý hřeb!

Jízdy. Jsem na sebe velmi naštvaný (silnější slovo nebudu používat), protože jsem skončil zhruba za půl minuty. Špatně jsem začal vyjíždět a nějak to nevycházelo (kousek přede mnou stálo auto), tak jsem těžce pohořel. Prostě jsem měl před vyjížděním kousek zacouvat.

Z nás šesti to polovička udělala, takže na té druhé půlce (kde jsme všichni propadli na jízdách) inkasuje stát za každého další peníze. No nic, konec dobrý, všechno dobré. Na jízdy si udělám opakovačku asi za dva týdny, tak mám ještě hodně času na rozjímání.