Aktualizace listopad 2008: tento článek jsem psal ve třetím ročníku, v záchvěvu deprese… po maturitě se na to dívám s poněkud lehčím nadhledem. Teď bojuji na vysoké a rád vzpomínám na ty veselé časy, kdy jsem studoval na střední. Proto je tohle téma silně subjektivní a názor se může časem celkem drasticky měnit. Berte to tak.

I když předpokládám, že většina mých čtenářů má výběr školy (teď myslím hlavně střední) už dávno za sebou, přeci jen se tu mohou vyskytnout tací, kteří se k tomu teprve dostanou. Takže bych je rád varoval, protože si mohou pokazit dalších několik let svého života.

Já jsem udělal před třemi lety obrovskou pošetilost. Byla to krásná idea. Budu studovat obor Elektronické počítačové systémy! Cože, já škrtnul slovo počítačové? Tak ještě jednou, budu studovat obor Elektronické počítačové systémy! Ne, ono mi to vážně nedá.

I když vám budou na dnech otevřených dveří a při dalších příležitostech bulíkovat sebelepší kecy, nevěřte jim! Raději se zeptejte bývalých studentů – ne těch současných, ale bývalých. Prostě si zjistěte o dané škole co nejvíc, abyste pak nebyli nepříjemně překvapeni.

Takže zpátky ke mně. Nejsem se svou školou zcela spokojený. A čí že je to chyba? Má samozřejmě také, byl jsem neuvěřitelně naivní. Ale částečně také chyba propagace dané školy, která je spokojená za každou duši, kterou uloví. Mám super spolužáky a většinou i učitele, ale učivo ne. Protože mě většinou nezajímá. Kdybych napsal nebaví, tak je to něco jiného – je spousta věcí, které mě nebaví, chci se je někdy naučit a pochopit. Nakonec je to důvod, proč se škole nevěnuju tolik, kolik bych měl. Lidově řečeno na to seru, ale nesral bych na to, kdyby šlo o programování či něco praktičtějšího.

Takže nebuďte také hloupí.