<!–texy–><a href="#comment-%id1%" title="předchozí komentář, na který se zde reaguje">⇑ #1 | %name1%</a>: Když tu něco okrajově zmíním, tak se toho nemusíš hned chytat – z pohledu celého zápisku je to úplně mimo mísu.

<a href="#comment-%id2%" title="předchozí komentář, na který se zde reaguje">⇑ #2 | %name2%</a>: Díky, tobě také přeji úspěšné splnění co nejvíce vytyčených cílů!

<!–texy–>Povedený článek! :-) Chápu tvé pocity, já takové mám už od svých patnácti let. V období přechodu mezi základní a střední školou jsem se chtěl živit něčem, na co podle mě já nemám – tvorba muziky, DJ, kameraman, herec v divadle a podobně. Já si respektive ani nedovedl představit, že bych se do toho vrhnul a věnoval se tomu, ale ani to, že bych žil bez toho. Pak mě to přešlo.

Nyní jsem už jen krůček před maturitou, a abych pravdu řekl, nedovedu si představit, že bych nešel na vysokou a měl pracovat – nemyslím si, že něco umím natolik, abych se tím mohl živit.

Doufejme tedy, že brzy najdeš nějakou slušnou brigádu a také si uděláš jasno v tom, co z tebe vlastně má být. Budu držet palce! Je to dost těžké, já osobně mám určitou představu, ovšem k realizaci bych stále potřeboval hodně dalšího vzdělání a zkušeností. :-)

<!–texy–>S tou rotřepenou kamerou jdi někam:D Hochu ty o tom píšeš už i na blogu,jste mě neměli nechat se přiopit oskešovicí!Ale jak jsem se na to díval na notebooku tak to rozřepaný nebylo!!! Jo a chlape budeš dělat střihače já vystuduji školu a budu tě zaměstnávat:-)