Jeden známý mě kdysi pozval na jakýsi americký Facebook. Inu, proč to nezkusit? Registroval jsem se, opatrně se rozhlédnul a zase odešel. Server mě naprosto nezaujal a nevěděl jsem, co tam dělat. Čím to, že po roce a půl jsem k němu začal přistupovat úplně jinak a trávím s ním každý den? Pokud jste tipovali vzrůstající popularitu mezi českou veřejností, máte bod! 

Jeho alfou a omegou je totiž ta prazvláštní symbióza, která tkví ve vzájemném exhibování versus šmírování, což by bez přátel pochopitelně nešlo. Facebook vás bez jakéhokoliv nátlaku dostane do pozice, kdy o sobě začnete sami psát, vyplňovat si různé méně či více úchylné kvízy, přidávat své fotky a videa a kooperovat s okolím. Je to úžasně jednoduché a přitom tak zábavné! Najednou každý ví, jakou chuťovku si zrovna připravujete, co děláte do školy nebo kdy chodíte spát. Anebo to, že máte rádi prdelky a jste – s prominutím, jen cituji – „rovné a tvrdé hovno“. Jistě, relevance takových informací nebývá vždy příliš vysoká, ale jste tak nějak obklopeni přáteli a cítíte se dobře.

Bum! – právě jsme narazili na oblíbené jádro našeho roztomilého pudla. Co je a co není informace, kterou by měli někteří lidé vidět?

Lidé se nechají snadno omámit a pak dělají něco, čeho by mohli později litovat. Určitě jste už slyšeli o některých případech. Třeba to, jak měl chlap v přátelích na FB svého šéfa, „jako nemocný“ nebyl v práci a do statusu si – lisk mu! – napsal, že se léčí ze stavu mentální inkompetence (opilosti, abychom si rozuměli). Jak je to potom snadné, plivnout si na ten ošklivý fejsbůk, kvůli kterému ten chudák ztratil práci! (jak blábolají jen choromyslní zaslepenci).

Problém samozřejmě netkví v sociálních sítích jak takových, ale jako vždy v té jeho nejvíce sociální části, samotném člověku. Málo přemýšlí nad tím, co o sobě světu říká a jaké to pro něj může mít dopady. Facebook je jen nástroj – prostředník, proto nehaňte jej, ale tupé uživatele!

Nedávno se ze všech stran omílal výrok jednoho eurokomisaře, který upozorňoval na nebezpečí takových sociálních sítí. Koukněte na Lupu, věta „Je proto velmi důležité tyto mladé lidi vzdělávat a učit surfovat po Internetu způsobem bezpečným pro jejich soukromí.“ je velmi důležitá, ne-li klíčová. Masověji zaměřené deníky si z toho samozřejmě vybraly „to svoje“ a pak se všude psalo o tom, jak obrovské nebezpečí takové servery představují.

Tak, abych tu jen neplácal kolem a nastínil konkrétnější myšlenku mého řešení – jaké vylepšení bych na Facebooku uvítal, čím by se daly tyto problémy lépe regulovat?

Představuji si jisté rozvrstvení přátel do více uživatelsky definovatelných skupin, kdy byste si sami určili, kteří kamarádi jsou ti nejbližší a kteří naopak ti méně známí. Mohlo by se jednat třeba o 3 základní vrstvy, ale to není podmínkou. U statusů, fotoalb, ale i třeba osobních informací by se následně konkretizovaly ony povolené skupiny. Facebook se totiž čím dál více stává specifickým médiem, kde mezi sebou nekomunikují jen přátelé, ale i podnikatelé, celebrity, politici a další. Tento koncept by usnadnil sebekontrolu a zvýšil volnost každého jednotlivce.

Jenomže myšlenka je jedna věc a realizace věc druhá. Člověk byl a stále bude tím nejslabším článkem. Dokáži si živě představit hádku s kamarádkou, naštvaně vyčítajíc, že není ve skupině mých „nejbližších přátel“…

A co vy, podlehli jste také Facebooku či jiné sociální síti? Zveřejňujete o sobě mnohé, nebo se snažíte o silnou autocenzuru? Zajímá mě váš názor!