Je tomu přes dva roky, kdy se mi zalíbila představa pořádně dlouhých vlasů. „Je to stylové a mohlo by mi to slušet“, uvažoval jsem tehdy. I když mi někteří říkali, že se to ke mně nebude hodit, nechával jsem vlasy postupně růst a jen zřídka se odvážil nechat své kadeře napospas nůžkám nějaké kadeřnice. Za tu dobu si na mě všichni zvykli a situace se teď obrátila – začali mi rozmlouvat razantní zkrácení. Já se ale minulý týden definitivně rozhodnul a dnes jsem byl za kamarádkou kadeřnicí, která mi dopomohla k této zásadní změně. 

Pokud si říkáte „co to tu sakra plácáš, vždyť to jsou jen blbé vlasy!“, pak je zřejmé, že máte buď krátké, nebo delší ale řídké vlasy, které se nemusí často udržovat. Jde totiž o to, co vše jsem s nimi prožil. Nedokázal jsem si dřív představit, že budu mít typ hustých, vlnitých a velice nezkrotných vlasů, takže mě tehdy ani ve snu nenapadlo, že budu ve školním roce každý pracovní den brzy ráno vstávat, umývat je a složitě rozčesávat. Ještě totiž nešly pořádně svázat do culíku, abych měl od složité údržby klid. A kdybych tuhle rutinu nepraktikoval, tak bych zaručeně vypadal jako strašák do zelí. Přes noc se mi je totiž povedlo šikovně zdeformovat, že ranní rozčesání bylo asi tak reálné, jako fakt, že nás zítra zotročí jeden z vládců soustavy a Bolek Polívka se stane jeho novým hostitelem. Někteří mi říkali, že to moc řeším. No, něco na tom možná bude, ale každopádně to nemohou objektivně posoudit, dokud nemají stejný typ a délku vlasů jako já…

Takže, teď se sžívám s novým účesem a pocitem, že mi tam nahoře něco chybí. Jako hlavní plus nyní vidím mnohonásobně nižší nutnost údržby za cenu udržení „slušného vzhledu“, nevýhodou ovšem budou všetečné otázky známých :)