Tak, už je to za námi. Ve čtvrtek jsme náležitě oslavili zkoušku dospělosti, teď nám zbývají jen vzpomínky. Je to zvláštní pocit a pořád mi ještě úplně nedošlo, že už se nebudu každý všední den vídat s tou úžasnou bandou, kterou čtyři roky pojil společný cíl. 

Když se svými vzpomínkami vrátím do devátého ročníku základní školy, tak se musím smát. Představoval jsem si, že na průmyslovku přijdu mezi spolek nějakých sucharů a šprtů. Tak mi to totiž připadalo, když jsem od pana ředitele slýchával, že to je škola s vysokou prestiží a úrovní. Ale už několik týdnů po nástupu do školy (září 2004) mi došlo, že náš kolektiv není vůbec špatný a určitě tam nenarazíte na žádnou bačkoru. Postupně jsme si na sebe zvykali a pojilo nás přátelství, ne nepodobné tomu, které vzniká na frontě mezi vojáky jdoucím společně vstříc nelehkému osudu. Vím, zní to moc teatrálně a přehnaně, ale opravdu šlo občas do tuhého a sváděli jsme těžké boje. Velká škoda těch, kteří svůj boj nezvládli nebo jej vzdali příliš brzy a museli nás opustit.

A teď k průběhu své maturitní zkoušky.
Zkoušku dospělosti jsem konal ve čtvrtek, v poslední skupině o čtyřech „na popravu jdoucích“ maturantech.

Začínali jsme češtinou. Z té jsem měl trochu strach, protože jsem její přípravu docela podcenil. Naše paní češtinářka i její kolega se chovali moc mile, což mě uklidnilo a pomohlo vytáhnout z mé hlavy děravé alespoň nějaké vědomosti. Nakonec jsem ji uhrál na výslednou trojku. Já vím, se dvojkou ze slohovky to mohlo být lepší, ale já neměl šprtání literatury nikdy zvlášť v oblibě.

Horší to bylo, když přišla na řadu ústní odborná. Tady jsem se dost bál toho, jaké téma si vytáhnu. Moje obavy se bohužel potvrdily – nešlo sice o nejhorší téma, ale já se mu během opakování moc nevěnoval. Takže jsem musel lehce vařit z vody. Chudák pan JM, který nás tohle celý loňský rok učil :) Ani zkoušející učitel nebyl z mého výkonu příliš nadšený, takže jsem nakonec skončil se čtverkou.

Poslední byla němčina. Té jsem se bál nejmíň, protože jsem věděl, že musím vždycky alespoň něco plácnout. Tady jsem měl také relativně smůlu na téma, ale nebylo to tak hrozné a paní učitelky byly celkem shovívavé. Dostal jsem proto dvojku.

A nakonec jsem se dozvěděl výsledek z mé smolné praktické části, byla to očekávaná čtverka.

Výsledná suma je tedy 13.

Celé čtyři roky jsem do školy nic pořádného nedělal a až ve finále, před maturitou, u mě došlo k úplnému obratu a intenzivně jsem se učil. To je ovšem pozdě, proto radím všem budoucím maturantům – neberte si ze mne příklad a učte se průběžně! Tohle nám naši učitelé neustále kladli na srdce a já už tehdy tušil, že si za neuposlechnutí této rady budu na konci nadávat.

Takže asi takhle. Ono se to sice dá dohnat, ale ve výsledku dopadnete podobně jako já a budete mít ze své maturity takovou poloviční radost…