Dnešním dnem pro mě končí jarní prázdniny, které jsem si už od pondělka užíval. Využil jsem toho krásného volna a začetl se do sedmého dílu světového bestselleru Harry Potter, s podtitulem Relikvie smrti. Dnes jsem skončil. Zaklapnul jsem knížku a začal nad ní uvažovat, z čehož se zrodil námět na tento příspěvek.

Pokud jste knížku nečetli, varuju před čtením dalšího textu – prozrazuje mnohé z děje! 

Tak pěkně od začátku. Podle mě je děj HP7 příliš nevyvážený a zatímco před půlkou knížky usínáte nudou, ke konci se toho děje tolik, že musíte pozorně vnímat, aby vám nic neuniklo. Jako by paní Rowlingová sama v průběhu psaní domýšlela děj, ale to je samozřejmě nesmysl.

Více mi ovšem vadí zbytečné zabíjení postav. Nevidím v tom žádný smysl a logiku, autorka prostě házela šipkami a vybrala si někoho, kdo se musel obětovat pro větší „hororovost“ knihy a v určitý okamžik zemřít. Pro děj to bylo téměř bezvýznamné, leč by bylo asi zvláštní, kdyby to všichni ve zdraví přežili. Nechtěl bych úplnou pohádku, ale pokaždé když někdo zemřel, připadalo mi to hrozně umělé a nedomyšlené – to je velký rozdíl oproti minulým dílům, kde třeba smrt Siriuse nebo Brumbála měla nějaký význam a čtenář ji mohl naplno vnímat.

S oběma předchozími odstavci souvisí ještě jedna věc. Připadalo mi hrozně pitomé, jak se našim hlavním postavám v průběhu děje nic nedařilo a pořád naráželi na samé problémy, kdežto konec je naopak přímo infantilně šťastný a relativně jednoduchý. A také docházelo ke mnoha zjednodušením a menším dějovým kličkám.

Co mě však nejvíce dorazilo, byl epilog. Autorčin záměr ukončit dílo tím, že nám ukáže budoucnost našich hlavních hrdinů, byl podle mě nešťastný a stupidní. A to ani nemluvím o tom, jak všechy Harryho potomky pojmenovala podle důležitých osob jeho života. Ale co, vypadá to přeci hezky…

Takže to shrneme. Netajím se tím, že mě JKR docela zklamala. Podle mě se nechala příliš unést svojí slávou a penězmi a nad posledním dílem moc nepřemýšlela. Vůbec by mi nevadilo, kdyby musel Harry doopravdy zemřít a obětovat se tak pro to „vyšší dobro“, ale tahle knížka je pořád z velké části pohádka. To ale neznamená, že se mi Relikvie smrti nelíbila – líbila, i když jsem od ní čekal něco víc. Čekal jsem to něco, co autorce postupem času docházelo, až se asi úplně vytratilo. No a nebo to znamená jen to, že stárnu a začínám nad tím až moc uvažovat.

Harry Potter a Relikvie smrti

Harry Potter a Relikvie smrti je rozporuplné dílo a upřímně doufám, že se autorka nenechá přesvědčit k sepsaní nějakého pokračování. Mohla by tak pokazit zatím ještě dobrý dojem z její ságy o mladém kouzelnickém učni.